Zpracované projekty



VÝSLEDKY SOCIOLOGICKÉHO VÝZKUMU NÁZORŮ A POSTOJŮ OBYVATEL POHRANIČNÍCH OBLASTÍ ČESKÉ REPUBLIKY SOUSEDÍCÍCH SE SASKEM A BAVORSKEM K NĚMECKU A SUDETSKÉ OTÁZCE

1. část

MS-WORD 2000 (1,69MB)    WINZIP 8.0 (0.445MB)
Navazující část sociologického výzkumu česko-německých vztahů věnovaná sudetoněmecké otázce a postojům obyvatel českého pohraničí k Německu bude publikována v únoru 2004.


Upozorňujeme zájemce o problematiku česko-německých vztahů, že v srpnovém vydání britského odborného časopisu RUSI Journal (The Royal United Services Institute for Defence and Security Studies) vyšel článek Martina D. Browna působícího v současné době jako Senior Lecture oborů historie a mezinárodní vztahy na The International American University of London , Richmond. Stať se podrobně zabývá problematikou nucených přesunů obyvatelstva, k nimž došlo ve 20. století v Evropě a upozorňuje na širší souvislosti vzniku myšlenky poválečného vysídlení etnických Němců ze střední a východní Evropy - na příkladu transferu sudetských Němců z někdejšího Československa. Viz "Forcible Population Transfers-A flawed legacy or unavoidable necessity in protracted ethnic conflicts? The Case of the Sudeten Germans." RUSI Journal, August 2003, Vol. 148, No.4. 81-87.


Starší dokumenty

Integrace mění roli státní hranice i přilehlých oblastí  

verze pro MS WORD


Deficity česko-německé spolupráce  
verze pro MS WORD



Integrace mění roli státní hranice i přilehlých oblastí


Pohraniční území řady evropských států představuje většinou okrajové území charakterizované přítomností jazykově a kulturně smíšeného obyvatelstva, nevhodně dislokovaným a řídkým osídlením, limitovaným přirozeným přírůstkem obyvatelstva umocněným migrací obyvatelstva z periferie do center. Problematické jsou často i ekonomické podmínky, k nimž patří nedostatek pracovních příležitostí strukturálně vázaný na koncentraci zemědělské výroby, která postihuje především periferní oblasti státu. Pohraničí bylo rovněž zdrojem konfliktních situací v minulosti.
Integrační procesy probíhající v západní Evropě umožňují volný pohyb kapitálu, služeb a osob po celém území Evropské unie do značné míry oslabují a eliminují konfliktní potenciál pohraničních oblastí. Současně však vyvolávají nové problémy, kvalitativně odlišné, například v důsledku přeshraničního trhu práce vzniká nová sociální vrstva skupina pendlerů, rostou nároky na komunikace, nelegální pohyby osob aj.
Politická integrace však postupuje pomaleji než integrace ekonomická, což je důsledek setrvačnosti postojů obyvatel a společenského vědomí. V podmínkách otevřených hranic a jednotné měny zůstává například přítomna regionální identita jako zdroj diferencí pramenících z rozdílné kultury, jazyka, historické paměti apod. Probíhá nepřetržitá demontáž vnitřních hranic EU, národní hranice ustupuje do pozadí ve prospěch vnější hranice společenství (Schengenská úmluva). Umenšuje se role národního státu, rovněž v důsledku působení globalizačních procesů světové ekonomiky (působení nadnárodních korporací) a zvyšujícím se stupněm propojování národních ekonomik. Mění se rovněž původní pojetí suverenity v oblasti mezinárodních vztahů, kdy její část přebírají nadnárodní rozhodovací struktury EU.
V pohraničních oblastech se prosazuje nový typ intenzivní spolupráce (euroregiony), která je ovšem brzděna bariérami, jejichž charakter určuje "typus" regionu, tj. stupeň vnitřní homogenity přeshraničního regionu, kompatibilita systémů sousedících států, stupeň rozvoje a cílový status regionu v rámci strukturální politiky EU, poloha podél hranic EU (specifické diference vykazují vnitřní, ale také vnější úseky hranic společenství), roli hraje rovněž fyzikálně geografická charakteristika území.
Možnosti a bariéry současného pojetí hranic v podmínkách západní Evropy definuje následující přehled:
- Přímá nebo nepřímá angažovanost regionálních a lokálních orgánů správy, hraniční režim v oblasti pohybu pracovních sil, komunikaci, vzdělávacích programů, stupně restrukturalizace ekonomiky v oblasti apod.,
- Míra otevřenosti hranice a funkční propojení sousedních území, bilaterální nebo multilaterální spolupráce míra internacionalizace,
- Přítomnost historické paměti a její mobilizace nebo zdůraznění společných perspektiv integrované Evropy,
- Pohraničí jako bašta národní integrity nebo osa mezinárodní spolupráce,
- Získávání nebo předávání komparativních výhod - ztráta pracovních příležitostí v důsledku změny hraničního režimu a získání příležitosti jako důsledek investičních aktivit ze sousedního státu,
- Integrace provázená prostorovou koncentrací nebo redistribucí funkcí (decentralizace),
- Otevření regionu v měřítku Evropy jako obecná podmínka rostoucí přístupnosti daného území pro všechny subjekty, nikoliv pouze ze sousedního státu. (Mlinar, Z. Managing the Openess of Border Regions in the Context of European Integration. Zürich,1996)
Pohraniční oblasti nových demokracií včetně České republiky jsou ve vztahu k zemím EU charakterizovány ekonomickou nerovností, přetrvávajícím odlišným systémem hodnot, nestabilitou politického prostředí, rodícím se a nedotvořeným politickosprávním systémem, v němž svoje postavení teprve hledá mezinárodní spolupráce na regionální a lokální úrovni. Teprve vzniká tkáň občanské společnosti (spolky, sdružení, nadace atd.), která přináší síť přeshraničních kontaktů na občanské úrovni. Chybí oblasti prolínání s efektem bilingválnosti, trvá pojetí hranice jako ostrého předělu (Strassoldo-Graffenberg, 1974), zatímco na vnitřních hranicích EU, převládá hranice jako kontaktní území otevřené pro vytváření nadnárodního společenství . V případě česko-německého pohraničí roste jeho role jako tranzitního území mezi centry státu zprostředkujícího pohyb osob, kapitálu a služeb.
Základním rámcovým trendem vývoje pohraničních oblastí je postupné oslabení a odstranění klasické role hranice, především v ekonomické a politické rovině. Nikoliv bez důvodu označil v roce 1992 A. Tourain na sociologickém kongresu v Lyonu regionalismus za jeden ze tří zásadních globálních problémů současného světa (k dalším řadí ekologii a feminismus).
Euroregiony a přeshraniční spolupráce mají v poválečné Evropě specifickou roli při postupném "oslabování" rozdělující role hranice a umožnění vzájemného prolínání sousedících politických a ekonomických systémů a kultur. Rozdíly v uvedených oblastech jsou nejintenzivněji pociťovány právě v pohraničních oblastech a vytvářejí pro jejich každodenní život řadu komplikací, nevýhod a bariér, jejichž odstraňováním je permanentním cílem integračních procesů v evropském kontextu.

Zpět nahoru



Deficity česko-německé spolupráce

Obecné hodnocení intenzity přeshraniční spolupráce vykazuje nadále řadu deficitů, z nichž plynou poznatky potvrzené sociologickými výzkumy (viz periodická řada výzkumů postojů obyvatel českého pohraničí k Německu, - oddělení České pohraničí Sociologického ústavu Akademie věd ČR, event. výzkum Grenzraum als Vermittlungsraum - tým vedený Prof. Dr. Bernhardem Müllerem).
Potvrzuje se, že přeshraniční kooperace dosud nepřináší očekávané výsledky, zejména na občanské úrovni. Pokud mezi městy a obcemi existují vazby spolupráce, jsou jejich aktéry především političtí představitelé na regionální a lokální úrovni. Kontakty mezi nimi mají především osobní charakter, zatímco chybí pravidelná spolupráce na přípravě a výměně rozvojových koncepcí. Není to důkazem nevůle, ale především nedostatečné kompatibility územních celků SRN a České republiky. Přes stále rostoucí intenzitu přeshraničních vazeb, nelze hovořit o přeshraničním společenství, ale o paralelním soužití dvou významně se lišících národních specifik (odlišných ekonomicky, sociálně, životním stylem a standardem, ale také kulturou a dalšími faktory).
V konečném výsledku je pro partnerskou stranu obtížné pochopit a odhadnout sousedovy problémy a kroky vedoucí k jejich řešení. Zřídka se stává, že problém je chápán komplexně ve své přeshraniční dimenzi, v rámci širšího nadnárodního prostoru. Toto lze chápat jako výzvu pro další prohloubení kontaktů mezi lidmi v celém rozšířit vzájemnou informovanost, jejíž deficitní charakter způsobuje, že se prosazují spíše tendence k prosazení rozdílů (dis parities), než podobností (similarities). Přitom je zřejmé, že mnohem snazší je odstranění faktických neznalostí (jazykové znalosti, školní osnovy a učebnice aj.), než sociálně psychologických bariér emotivního rázu (pocity "jinakosti" vůči sousedům) uložených v hlubších vrstvách postojů a názorů lidí.
Srovnání intenzity kontaktů Čechů s Němci ve výzkumech euroregionu Krušnohoří (2000) a celostátního výzkumu ČR (1999)

Ze srovnání výsledků výzkumu v euroregionu Krušnohoří a celostátního výzkumu Sociologického ústavu AV ČR (společně s agenturou TNS Factum) vyplývá, že respondenti v euroregionu vykazují zřetelně vyšší intenzitu kontaktů všeho druhu s Německem. Geografická blízkost hranice i osobní angažovanost hrají roli, a v případě podnikatelů (kterých je v souboru více než 5 %) k motivům přistupují ekonomické aktivity. V této souvislosti lze považovat za relevantní poznatky celostátních výzkumů, z nichž opakovaně vyplývá, že Češi udržují nejfrekventovanější kontakty s Německem (okolo 40 %), Rakouskem (14,7 %), USA (14 %) a poté následují v mnohem menší míře další země.
Celostátní výzkum uváděl v roce 1999 jako nejčastější motiv cesty, výlet 35 %, nákup 21 %, služební cesta 19 %, návštěva příbuzných a známých 16,2 %. Z hlediska celorepublikového vykazují největší intenzitu kontaktů s německým prostředím obyvatelé severních Čech, na jejichž teritoriu se nachází rovněž euroregion Krušnohoří.
Výjimečně vysoký je ve srovnání s celostátním průměrem podíl respondentů, kteří se podílejí na práci euroregionu (27,8 %) a členů spolků/sdružení, kteří mají německé partnery. Lze z toho dovozovat, že profesionální kontakty se u této skupiny promítají také do individuální roviny formování občanského přeshraničního společenství. Je zřejmé, že tato skupina lidí má značný iniciační potenciál pro česko-německé vztahy na lokální a regionální úrovni. Jeho možnosti však nelze přeceňovat s ohledem na fakt, že se jedná o početně omezenou skupinu místních elit.

Ze srovnání názorů aktérů česko-německé spolupráce v euroregionu Krušnohoří a postojů řadových občanů v celostátním průměru jsou patrné rozdíly. Lidé, kteří mají praktickou zkušenost s přeshraniční kooperací přiznají například mnohem větší váhu znalosti jazyka sousedů, zatímco faktor konfliktní minulosti považují za mnohem menší překážku. Obdobný poznatek byl již zjištěn v roce 1994, kdy oddělení Českého pohraničí komparoval názory dvou menších souborů v pohraničí a ve vnitrozemí České republiky. Bylo zřejmé, že praktická zkušenost ze setkávání s Němci v pohraničí měla za následek menší míru obav a předsudků, ale také ve větší míře toleranci k "jinakosti" sousedů. Názory obyvatel vnitrozemí se jevily konzervativnější ve smyslu přetrvávajícího obrazu Němce jako protivníka.
Zřetelně vysokou míru nastoupení má názor, že překážkou rozvoje česko-německých vztahů je odlišná životní úroveň a výkonnost obou ekonomik. Ekonomická nerovnost bude hrát zřejmě roli i v dlouhodobějším horizontu, přestože má od roku 1993 klesající tendenci. V období 1993-1998 trvale překračovala 80 %.
Vzhledem k tomu, že oddělení České pohraničí pokládá opakovaně otázky týkající se překážek česko-německé spolupráce, lze konstatovat na základě srovnání, že intenzita překážek vykazuje mírně klesající tendenci, což lze hodnotit jako pozitivní vývoj.
Zpět nahoru