Předchozí strana     Hlavní strana

Graf č. 34



Deklaraci znají dobře poněkud častěji ti, kteří se zajímají o sudetoněmeckou otázku (36,8 %). Naopak vůbec Deklaraci nezná 56% mladých do 29 let.

Deklaraci týkající se narovnání vztahů mezi oběma státy má jisté povědomí nadpoloviční většina veřejnosti v pohraničních oblastech se SRN. Ovšem těch, kteří by jí znali dobře, je mnohem méně a tvoří jen necelou desetinu tamní veřejnosti. Naproti tomu plné dvě pětiny občanů dokument vůbec neznají.

V pohraničí s Německem panuje výrazná podpora jednání vlády ve vztahu k česko-německému narovnání. Nejvýraznější souhlas s jednáním vlády a státních orgánů byl vysloven v případě odmítnutí zrušení dekretů prezidenta E. Beneše. Podporu tomuto názoru vyslovily čtyři pětiny tázaných. Další dvě třetiny občanů nemají vcelku výhrady k postupu vlády v otázce sudetských Němců.
Fakt, že vláda dostatečně zřetelně a srozumitelně nevyjadřuje podstatu svého přístupu k sudetoněmecké otázce konstatovalo 59% (zcela a částečně souhlasí), což představuje impuls pro českou politickou sféru ke zjednání nápravy. Jednorázový akt, jaký představovalo přijetí rezoluce Poslanecké sněmovny k prezidentským dekretům na jaře 2002 zřejmě nemůže nahradit systematické vymezování vlastního politického postoje k problematice vysídlenců v každodenní politice stran CDU/CSU. Nelze přehlédnout, že jedním z důvodů tohoto hodnocení je rovněž malá podpora vládních stanovisek ze strany sdělovacích prostředků, které konec konců rozhodují o tom, zda-li občanům zprostředkují názory jejich vlády dostatečně srozumitelnou formou.
Není proto divu, že výrazná nadpoloviční většina (57%) je názoru, že vláda nehájí dostatečně zájmy ČR ve vztahu k vysídleneckým organizacím. Tento poznatek patrně souvisí s předchozí otázkou a lze předpokládat, že na regionální úrovni by výklad vitálních zájmů státu měly v širší míře reprezentovat také Krajské úřady, které hrají roli klíčového partnera centrálních orgánů (MZV, min. pro místní rozvoj aj.) v regionech pohraničí.
Nesouhlas s návrhem humanitárního gesta vlády vůči některým členům německé menšiny v ČR vyjádřila pouze jedna třetina (34%) dotazovaných, což vytváří relativně solidní prostor pro přijetí kroku, který mohou politikové považovat za politicky riskantní. Zjištěný údaj naznačuje dobré vyhlídky pro realizaci gesta dobré vůle vůči německy mluvícím občanům ČR, které by celkově napomohlo zklidnění česko-německých vztahů ve fázi vstupu ČR do Evropské unie.
Vcelku vyrovnané jsou postoje veřejnosti, pokud jde o podporu stanoviska vlády k soudnímu projednávání požadavků o vydání někdejšího německého majetku, přičemž dvě pětiny (43%) tázaných schvalují stanovisko vlády, které se zásadně vyjadřuje k restitučním nárokům na vrácení majetku konfiskovaného na základě poválečných spojeneckých úmluv a prezidentských dekretů. Nesouhlasí 37%. Pětina se nevyjádřila nebo nemá názor, což není mnoho s ohledem na komplikovanost majetkoprávních otázek.
Většinový nesouhlas (58,4%) byl však vysloven s otevřením informační kanceláře Sudetoněmeckého krajanského sdružení a s tím, že by vláda měla vycházet sudetoněmeckým požadavkům vstříc (67%).

Graf č. 35



Souhlas s odmítáním vlády zrušit dekrety prezidenta Beneše častěji vyslovují lidé v důchodovém věku (76,7 %), hlásící se k levici (jasná levice 89,2 %, spíše nalevo 77,4 %) a ti, kteří se velmi (78,2 %) nebo částečně (76,9 %) zajímají o sudetoněmeckou otázku, považují jí za závažný (76,8 %) a otevřený problém (76,4 %).
Výhrady k postupu vlády v otázce sudetských Němců častěji nevyjadřují absolventi vysokých škol (31,7 %), studenti (30,6 %), lidé z obcí s 5 tis. až 20 tis. obyv. (31,5 %), pravicově orientovaní (jasná pravice 32,8 %) a ti, kdo považují sudetoněmeckou otázku za uzavřenou (34,0 %). Naopak častěji vůbec nesouhlasí lidé, kteří se velmi zajímají o sudetoněmeckou otázku a tento problém vidí jako závažný pro česko-německé vztahy (28,1 %).
Názor, že není vůbec zřejmé, jaká je politika naší vlády vůči sudetským Němcům, častěji vyslovují jasně levicově orientovaní lidé (43,2 %) a ti, kteří se velmi zajímají o sudetoněmeckou otázku (47,1 %), považují ji za závažný (32,5 %) a otevřený problém (31,9 %) a kteří spojují činnost Sudetoněmeckého krajanského sdružení s obavami (30,6 %). S názorem naopak častěji nesouhlasí ti, kteří považují sudetoněmeckou otázku za uzavřenou (35,7 %).
S názorem, že vláda dostatečně nehájí zájmy ČR vůči požadavkům sudetoněmeckých organizací, častěji zcela souhlasí důchodci (32,5 %), s nejnižšími příjmy (33,3 %), levicově orientovaní (jasná levice 32,4 %, spíše nalevo 34,3 %) a ti, kteří se velmi zajímají o sudetoněmeckou otázku (46,0 %), považují ji za závažný (38,3 %) a otevřený problém (33,3 %) a kteří spojují činnost Sudetoněmeckého krajanského sdružení s obavami (39,4 %). Nesouhlasí lidé s vysokoškolským vzděláním (34,1 %) a hlásící se k jasné politické pravici (36,2 %).
Souhlas s návrhem humanitárního gesta vlády vůči některým členům německé menšiny v ČR by poněkud častěji vyslovili absolventi vysokých škol (24,4 %), lidé s nejvyššími příjmy (nad 30 tis. Kč 30,4 %) a ti, kteří s činností Sudetoněmeckého krajanského sdružení spojují naděje (31,0 %). Tento souhlas by naopak rozhodně nevyslovili lidé v důchodovém věku (47,9 %), levicově orientovaní (jasná levice 48,6 %, spíše nalevo 46,0 %), ti, kdo se velmi zajímají o sudetoněmeckou otázku (56,3 %) a tuto otázku považují za závažný problém (43,5 %) a ti, kteří mají z činnosti Sudetoněmeckého krajanského sdružení obavy (52,3 %).
Podporu stanovisku vlády k soudnímu projednávání požadavků o vydání někdejšího německého majetku by častěji vyslovili lidé z menších obcí do 5 tis. obyvatel (37,1 %) a ti, kteří se o sudetoněmeckou otázku velmi zajímají (33,3 %).
S otevřením informační kanceláře Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Praze častěji vůbec nesouhlasí starší lidé nad 45 let (67,2 %), levicově orientovaní lidé (jasná levice 78,4 %, spíše nalevo 72,3 %) a ti, kteří považují sudetoněmeckou otázku za závažný problém (67,5 %), případně mají z tohoto sdružení obavy (77,7 %). Naopak ti, kteří spatřují v činnosti tohoto sdružení naději, s tímto aktem častěji souhlasí (38,1 %).
Názor, že by měla vláda vycházet sudetským Němcům více vstříc, častěji zastávají ti, kteří se velmi zajímají o sudetoněmeckou otázku (10,3 %) a ti, kteří v činnosti Sudetoněmeckého krajanského sdružení spatřují naději (14,3 %). Naopak s tímto názorem častěji nesouhlasí starší lidé nad 45 let (77,0 %), levicově orientovaní (jasná levice 83,8 %, spíše nalevo 82,5 %) a ti, kteří se o problematiku sudetských Němců velmi zajímají (71,3 %), považují ji za závažný (78,8 %) a otevřený problém (75,6 %) a kteří spojují činnost Sudetoněmeckého krajanského sdružení s obavami (87,1 %) a také lidé žijící v příhraničí s Bavorskem (73,2 %), (příhraničí se Saskem 65,4 %).

Veřejnost v příhraničí je poněkud rozpolcená v názorech na význam a důsledky vyrovnání se s minulostí. Na jedné straně výrazná většina občanů souhlasí s tím, že vyrovnání s minulostí přispívá ke zlepšení vzájemných vztahů mezi ČR a SRN (90,9 %), že potrestání válečných zločinů zamezí podobnému násilí pro budoucnost (81,3 %).
Poněkud kontroverzně však většina souhlasí, že otevírání citlivých otázek minulosti oživuje staré křivdy (77,4 %) a že finanční odškodnění obětí nacismu je jen pouhým gestem (77,3 %).
Zdánlivý protimluv však představuje rub a líc téhož problému, totiž, zda-li vůbec a s jakým úmyslem se vracet (někteří požadují přehodnocení)k dějinným událostem nedávné doby. Navíc s vědomím, že návraty mohou mít v politické oblasti nezamýšlené důsledky, jež mohou v konečném efektu vztahy spíše zkomplikovat, než přispět k vyrovnání s důsledky minulosti. Charakteristickou situací v tomto ohledu je spor, který se rozhořel v SRN o zřízení Památníku proti vyhánění v Berlíně, jehož vybudování požaduje Svaz vyhnanců a podporují strany CDU/CSU. Jedna názorová skupina (H. H. Hahn a další) vidí nebezpečí "v státně sankcionované reinterpretaci minulosti", Pozn. 18 zatímco druhá (E. Steinbachová, strany CDU/CSU, SL aj.) tvrdí, že "bez kritiky minulosti není budoucnosti." Přičemž mnozí pod kritikou minulosti nespatřují pouze posouzení morálky a etiky někdejších vítězů, ale také eventualitu přehodnocení výsledků druhé světové války s příslušnými důsledky pro aktuální evropské uspořádání.
Není pochyb, že historická paměť a tzv. vyrovnávání s minulostí patří k legitimním společenským procesům probíhajícím permanentně ve veřejném politickém prostoru SRN i České republiky a dalších zemí, nicméně je třeba počítat s eventualitou , že emotivně výbušná témata získají vlastní dynamiku politického působení a oživí tendence opětovně svádět včerejší bitvy (Daniel Cohn-Bendit). Napětí v polsko-německých vztazích v důsledku dramatické polemiky na téma memoriálu vyhnanců poskytují aktuální důkaz pro uvedené konstatování.

Graf č. 36



S názorem, že vyrovnání s minulostí přispívá ke zlepšení vztahů mezi jednotlivými národy v Evropě, častěji zcela souhlasí lidé s úplným středním vzděláním (72,6 %) a lidé, kteří se hlásí k jasné pravici (75,9 %).
S názorem, že trestání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti v budoucnu zamezí podobnému násilí, častěji souhlasí lidé, kteří se velmi zajímají o sudetoněmeckou otázku (67,8 %) a ti, kteří se hlásí k jasné levici (70,3
S názorem, že otevírání citlivých otázek minulosti oživuje staré křivdy a vede k nepřátelství mezi lidmi, častěji souhlasí lidé se základním vzděláním, studenti, lidé z obcí s 5 tis. až 20 tis. obyv. (50,2 %) a ti, kteří se velmi zajímají o otázky sudetských Němců (49,4 %) a hlásí se buď k jasné levici (56,8 %) nebo k jasné pravici (50,0 %). Naopak s touto tezí častěji nesouhlasí lidé žijící v příhraničí s Bavorskem (24,6 %, příhraničí se Saskem 13,7 %).
S názorem, že finanční odškodnění obětí nacismu je jen pouhým gestem, k němuž bylo Německo a jeho podniky donuceny, častěji souhlasí starší lidé nad 45 let (50,7 %), s nejnižšími příjmy (do 10 tis. Kč 51,4 %), lidé hlásící se k jasné levici (75,7 %) a ti, kteří se velmi zajímají o sudetoněmeckou otázku (62,1 %), považují ji za závažný (52,8 %) a otevřený problém (52,0 %) a kteří spojují činnost Sudetoněmeckého krajanského sdružení s obavami (54,8 %).

O odsunu sudetských Němců si téměř tři čtvrtiny obyvatel příhraničí myslí, že byl spravedlivý. Část z nich však vyjadřuje výhrady ke způsobu, jakým byl odsun proveden (29%). Za nespravedlivý tento odsun považuje pětina veřejnosti, přičemž největší díl z nich připouští, že tak v kontextu doby rozhodly vítězné mocnosti (14,6 %). Za výslovně nespravedlivý nebo za nespravedlivý a krutý považují odsun 4 % občanů.

Graf č. 37



Otázka zaměřená na hodnocení odsunu/transferu německy mluvících obyvatel tehdejšího Československa byla pokládána od počátku výzkumů názorů a postojů obyvatel pohraničních oblastí českých zemí (území někdejších tzv. Sudet). Časová řada údajů poskytuje ojedinělou možnost sledovat vývoj, v tomto případě však spíše stabilitu pohledu na dějinný zlom, který vedl k téměř úplné směně obyvatelstva pohraničních území a přerušení staleté kontinuity osídlení.
Z hlediska dlouhodobých trendů hodnocení odsunu se zformovaly tři základní názorové skupiny. První skupina se početně pohybuje okolo 30% (v roce 2003 dosáhla 43%) schvaluje odsun bezvýhradně.
Druhá skupina vyjadřuje souhlas, s výhradou ke způsobu provedení odsunu (zejména k jeho tzv. divoké fázi)Pozn. 19 . Zastoupení podílu tohoto názoru dlouhodobě klesá.
Konečně třetí skupinu tvoří stoupenci považující odsun v různých obměnách za nespravedlivý (v roce 2003 celkem 19%). Časté tvrzení některých publicistů, že česká společnost setrvává v "národněfrontovním" názorovém monolitu opětovně neobstojí, neboť i v tak citlivé a konfliktní otázce , jakou je hodnocení odsunu došlo k názorové diferenciaci.


Tabulka: Přehled vývoje hodnocení poválečného odsunu německého obyvatelstva českých zemí

NÁZOR NA ODSUN	1991	1996	1999	2003
Spravedlivý-pomáhali rozbít ČSR	27	30	29	43
Spravedlivý, ale mám výhrady ke způsobu	39,5	43	35	29
Nespravedlivý, ale rozhodly mocnosti	6	11	12	15
Nespravedlivý	6,4	2,3	4,5	2,5
Nespravedlivý a krutý	3,2	2,6	2	1,5
Nevím/bez názoru	14	8	17	8

Poznámka: číselné údaje vyjadřují podíl souhlasných odpovědí v procentech. Rok 1999 zahrnuje údaje celostátního šetření.

Za spravedlivý častěji považují odsun lidé v důchodovém věku (60,7 %), s nejnižšími příjmy (53,6 %), levicově orientovaní (jasná levice 59,5 %, spíše nalevo 56,2 %) a ti, kteří se velmi zajímají o sudetoněmeckou otázku (60,9 %) a považují jí za závažný (58,6 %) a otevřený problém (52,3 %) a ti, kteří spojují činnost Sudetoněmeckého krajanského sdružení s obavami (59,0 %). Za spravedlivý považují častěji odsun také obyvatelé příhraničí se Saskem (44,5 %, příhraničí s Bavorskem 34,8 %).
Za spravedlivý, ale s výhradami ke způsobu provedení, považují odsun častěji lidé pracující v úřednických profesích (38,8 %) a v dlouhodobém kontextu jsou početně zastoupeni lidé vysokoškolsky vzdělaní. Z hlediska věkové struktury je zřejmá názorová konzistence osob nad 60 let, kde více než 80% trvale souhlasí s odsunem. Nicméně obdobné postoje vykazuje i střední věková kategorie (31-45). Historická paměť (v podobě určitých vzorců názorů a hodnocení dějinných událostí) vykazuje schopnost mezigeneračního přenosu, zejména za situace, kdy je sudetoněmecká otázka tématizována v médiích.

V celkové dlouhodobé retrospektivě struktury respondentů lze říci, že jsou rovnoměrně zastoupeny všechny věkové a vzdělanostní kategorie u všech typů odpovědí, s mírnou převahou zastoupení lidí v důchodovém věku a levicové orientace u těch, kteří schvalují odsun. Přes patrnou názorovou diferenciaci je zřejmé, že celospolečenský konsensus ve věci schvalování odsunu má trvalý charakter a v tomto smyslu možno konstatovat, že postoje politických elit reprezentují názory většiny voličů všech segmentů politického spektra.
Způsob řešení českého vztahu k sudetským Němcům vidí veřejnost v příhraničí především v humanitárních gestech, která nebudou provázena žádným dalším finančním či jiným vyrovnáním vyžadujícím rušení denacifikačních zákonů (dekretů).


Tabulka: Vývoj názorů na možné řešení sudetoněmecké otázky

Způsob řešení	1991	1996	1999	2003
Stačí omluva	24	55	46	57
Vůbec nejednat se zástupci sudet. Němců	18	18	29	32
Podporovat investice	14	20	28	28
Základem řešení Deklarace	x	33	32	48
Náš spor vyřeší vstup ČR do EU	x	13	31	30
Nechat věci volný průběh	18	10	26	23
Vrátit majetku odsunutým	2	2	6	8
Poskytnout vysídlencům odškodnění	3	7	13	15

Poznámka: číselné údaje uvádějí podíl souhlasných odpovědí, rok 1999 uvádí celostátní výzkum. X - otázka nebyla položena

Z přehledné tabulky jsou patrné trendy vývoje názorů na jednotlivé možnosti řešení sudetoněmecké otázky, jak se formovaly v polistopadovém období, které znamenalo otevření česko-sudetoněmeckého dialogu.
Variantu V. Havla, který přišel s omluvnými formulacemi na adresu sudetských Němců již na počátku svého působení ve vrcholové politice koncem roku 1989 zprvu okamžitě odmítla ( v roce 1991 téměř tři čtvrtiny) naprostá většina české společnosti (viz např. protestní hladovka M. Klena na Staroměstském náměstí v lednu 1990). Ke zlomu došlo v souvislostech přípravy česko-německé deklarace, kdy se náhle podpora tohoto východiska zdvojnásobila a tento trend trvá.
Posiluje se postoj typu "vůbec nejednat", který se téměř zdvojnásobil a představuje patrně přímou reakci na trvale opakované požadavky Sudetoněmeckého krajanského sdružení, včetně názorů, že ČR "nepatří s historickou zátěží dekretů do Evropy."
Společnost je zřejmě rozdělená v otázce možné spolupráce se sudetoněmeckými organizacemi na dvě téměř stejné části, přičemž souhlas aktuálně mírně převažuje(43%). Je to poměrně překvapivé zjištění naznačující, že existuje možnost východiska v česko-sudetoněmeckém vztahu - za předpokladu, že nebudou vysídleneckými organizacemi kladeny požadavky radikálního přehodnocení novodobé historie (rušení prezidentských dekretů, majetkové restituce, právo na domov a skupinový návrat, sebeurčení atd.). Obdobně téměř polovina (46%) nesdílí názor, že bychom vůbec neměli jednat s organizacemi sudetských Němců. S tímto pragmatickým přístupem (očekávání ekonomického rozvoje pohraničí) zřejmě souvisí i rostoucí podpora možnosti investic vysídlených Němců v pohraničních oblastech, která se od roku zdvojnásobila, ze 14 na 28%, přesto však nadále polovina tázaných tyto investice odmítá.
V příhraničí vcelku nepanují iluze, že by se česko-sudetoněmecký vztah vyřešil vstupem do EU. Takovou představu sdílí necelá třetina veřejnosti. Převažující část společnosti (44,7%) tuto představu odmítá. Nicméně nelze přehlédnout, že podíl názoru spojujícího očekávání s EU vzrostl ze 13% (1996) na aktuálních 30%, což je významné s ohledem na brzký vstup ČR do Evropské unie.
Nadpoloviční většina nesouhlasí s přímým jednáním vlády se Sudetoněmeckým krajanským sdružením (56,5 %) i v otázce názoru, že by se věci měl nechat volný průběh (59,2 %). Nejvvýraznější nesouhlas však panuje s možností, že by vysídlenci měli dostat odškodnění (70,3 %), a že by mělo dojít k vrácení majetku odsunutým Němcům (81,4 %).

Graf č. 38



S názorem, že stačí jen omluva, častěji souhlasí obyvatelé příhraničí se Bavorskem (68,8 %, příhraničí se Saskem 55,0 %) a ti, kteří se velmi zajímají o problematiku sudetských Němců (71,3 %).
S názorem, že základním řešením je Deklarace, častěji souhlasí absolventi vysokých škol (61,0 %), ti, kteří se velmi (60,9 %) nebo částečně zajímají o problematiku tzv. sudetských Němců (56,9 %) a ti, kteří s činností Sudetoněmeckého krajanského sdružení spojují naděje (59,5 %).
S názorem, že by se mělo spolupracovat se sudetoněmeckými organizacemi v zájmu rozvoje pohraničí, souhlasí častěji absolventi vysokých škol (61,0 %), podnikatelé (58,9 %), s nejvyššími příjmy (nad 30 tis. Kč 60,9 %), hlásící se k jasné pravici (58,6 %), ti, kteří považují sudetoněmeckou otázku za okrajový problém (52,4 %) a ti, kteří s činností Sudetoněmeckého krajanského sdružení spojují naděje (83,3 %).
S tezí, že by se vůbec nemělo se zástupci sudetských Němců jednat, častěji souhlasí lidé v důchodovém věku (44,8 %), levicově orientovaní občané (47,7 %) a ti, kteří se velmi zajímají o sudetoněmeckou problematiku (47,1 %), kteří jej považují za závažný (42,0) a otevřený problém (41,4 %) a mají obavy z činnosti Sudetoněmeckého krajanského sdružení (49,0 %).
S tezí, že náš spor vyřeší vstup do EU, častěji souhlasí lidé pracující v kancelářských profesích (39,4 %), studenti (38,7 %), lidé s příjmy 15 tis. až 20 tis. Kč (39,5 %) a ti, kteří považují sudetoněmeckou otázku za uzavřený problém (45,8 %) a ti, kteří spojují s činností Sudetoněmeckého krajanského sdružení naděje (50,0 %)
S tezí, že bychom měli podporovat investice vysídlených Němců a jejich podnikání v pohraničí, častěji souhlasí lidé ve středním věku (30 - 44 let 36,0 %), s nejvyššími příjmy (nad 30 tis. Kč 43,5 %), lidé hlásící se k jasné pravici (41,4 %) a ti, kteří spojují s činností Sudetoněmeckého krajanského sdružení naděje (59,5 %).
S tezí, že by vláda měla jednat přímo se zástupci Sudetoněmeckého krajanského sdružení, častěji souhlasí lidé s jak jasně pravicovou orientací (43,1 %), tak i s jasně levicovou orientací (43,2 %) a ti, kteří spojují s činností Sudetoněmeckého krajanského sdružení naděje (54,8 %).
S tezí, že by se měl nechat věci volný průběh, častěji zastávají obyvatelé z příhraničí s Bavorskem (34,8 %) a ti, kteří považují sudetoněmeckou otázku za uzavřený problém (30,7 %).
S tezí, že by vysídlenci měli dostat odškodnění, častěji souhlasí lidé s nejvyššími příjmy (nad 30 tis. Kč 21,7 %), hlásící se k jasné pravici (22,4 %) a ti, kteří s činností Sudetoněmeckého krajanského sdružení spojují naděje (42,9 %).
S tezí, že by se měly vrátit odsunutým Němcům majetky, častěji souhlasí ti, kteří se velmi zajímají o sudetoněmeckou otázku (17,2 %) a ti, kteří s činností Sudetoněmeckého krajanského sdružení spojují naděje (38,1 %).

V příhraničních oblastech s Německem není příliš velké povědomí o aktivitách Klubu českého pohraničí. Jejich činnost zná dobře jen desetina tamní veřejnosti a dvě pětiny o těchto klubech slyšely, ovšem povědomí o jejich činnosti nemají. Plná polovina občanů o Klubech českého pohraničí však nikdy neslyšela (viz graf č. 38).
V porovnání s výzkumem v roce 1996 mírně vzrostl počet těch, kteří dobře znají jejich činnost (z 4 na 10%), těch kteří "něco zaslechli" (z 34 na 40%) a poklesl podíl neinformovaných (z 62 na 50%). Uvedený trend může být důsledkem toho, že výrazně národně orientované organizace Klubu vydávají vlastní periodikum Hraničář vycházející (dle údaje v tiráži) nákladem 4400 výtisků.

Graf č. 39



Dobrou znalost Klubů českého pohraničí častěji deklarovali lidé v důchodovém věku, jasná levice (21,6 %), ti, kteří se velmi zajímají o sudetoněmeckou otázku (36,8 %) a kteří spojují naděje s činností Sudetoněmeckého krajanského sdružení (23,8 %). Naopak o těchto klubech častěji nikdy neslyšeli mladí lidé do 29 let (65,2 %), studenti (74,2 %), nezaměstnaní (63,0 %), obyvatelé v příhraničí s Bavorskem (62,3 %, příhraničí se Saskem 47,5 %).


Poznámky
Pozn. 18
Viz texty (H.H. Hahn: O kritickou a osvícenou diskusi-tzv. Gerolsteinská výzva a J.Pehe, B. Doležal: Bez kritiky minulosti není budoucnosti), okolo nichž se rozvinuly na přelomu léta a podzimu 2003 v české společnosti polemiky a podpisové akce, bohužel většinou mimo zájem médií. Do debaty vyhnanencké memoriálu se zapojila rovněž řada polských intelektuálů a politiků, kteří vesměs odmítli požadavky Svazu vyhnanců. Pokusem o uklidnění rozbouřených německo- polských vztahů byla tzv. gdaňská deklarace.

Pozn. 19
Jako "divoká fáze"odsunu jsou označovány první týdny po skončení druhé světové války, kdy docházelo na některých místech pohraničí ke spontánnímu útěku, vyhánění a vysídlování sudetských Němců, které nemělo oporu v legálních aktech vítězných spojeneckých mocností a bylo čs. vládou zastaveno. Toto období uzavírá rozhodnutí o spořádaném transferu etnických Němců ze střední a východní Evropy, o němž rozhodla dne 2. srpna 1945 Postupimská konference za účasti Spojených států, Velké Británie a Sovětského svazu. Přijetí tohoto rozhodnutí Československo oznámilo signatářům konference dopisem MZV ze dne 16. srpna 1945. Podrobně viz Právní aspekty odsunu sudetských Němců. 1996. Praha: Ústav mezinárodních vztahů. Předchozí strana     Hlavní strana