Předchozí strana     Hlavní strana      Další strana

Graf č. 26



O problematiku sudetských Němců a jejich aktivity v ČR se velmi zajímají především lidé v důchodovém věku (22,8 %), ti, kteří se hlásí k jasné levici (40,5 %), ale také lidé považující otázku sudetských Němců za závažný problém (20,9 %) pro celkový stav česko-německých vztahů, kteří s činností Sudetoněmeckého krajanského sdružení spojují naděje (31,0 %).
Částečný zájem o tuto problematiku častěji projevují lidé s vysokoškolským vzděláním (45,0 %), ti, kteří otázku sudetských Němců považují za závažný problém (49,9 %) a mají obavy z činnosti Sudetoněmeckého krajanského sdružení (45,0 %) a rovněž ti, kteří se cítí být politicky spíše nalevo (45,6 %).
Vůbec tato problematika častěji nezajímá mladé lidi do 29 let (41,2 %), se základním vzděláním (49,5 %), studenty (50,0 %) a nezaměstnané (51,1 %).


V hodnocení závažnosti problému sudetských vztahů pro celkové česko - německé vztahy je veřejnost v příhraničí zřetelně rozpolcená, přičemž se děli na dvě přibližně stejně velké části. Jedna považuje tento problém za velmi nebo spíše závažný (43,7 %) a druhá za spíše nebo zcela okrajový (45,7 %). Viz graf č. 27.

Graf č. 27

HODNOCENÍ	1999	2003
Velmi závažný	21,7	15,2
Spíše závažný	39,7	28,5
Spíše okrajový	22,6	33,3
Zcela okrajový	5	12,4
Neví/neumí posoudit	12,2	10,5

Poznámka: Porovnání výsledků celostátního výzkumu 1999 a pohraničí 2003.

Poprvé byla otázka závažnosti sudetoněmecké otázky položena v rámci výzkumu České pohraničí v roce 1991 (formulace otázky nebyla identická) V roce 1991 byla položena otázka: "Myslíte si, že sudetští Němci si přejí návrat?" Odpověďi: ano 13,6% -ano, ale jen někteří 53%. a tehdy ji považovalo 66% respondentů za potenciální problém aktuálních česko-německých vztahů. V roce 1999 byl podíl odpovědí velmi a spíše závažná 61% a v roce 2003 pokračoval trend poklesu závažnosti na 43,7%. Lze dovozovat, že přes opakované mediální "vzruchy", klesá zvolna podíl obyvatel pociťujících tzv. sudetoněmeckou otázku jako naléhavý problém.
V souvislosti s názorem vyjádřeným v další otázce (hodnocení úrovně informací o sudetoněmecké problematice v médiích), že informace sdělovacích prostředků věci příliš dramatizují (57%) je zřejmé, výrazně nadpoloviční většina si udržuje střízlivý odstup od hektického slovníku i argumentace novinových titulků strašících "sudetskou hrozbou" i za stavu, kdy prosazování požadavků Sudetoněmeckého krajanského sdružení dostalo konkrétní podobu v hlasování poslanců za CDU/CSU proti přijetí ČR do Evropské unie na půdě Evropského parlamentu na jaře 2003.
Nejen v tomto případě lze pozorovat určitou tendenci převažující části české veřejnosti odmítat názorové extrémy (důvody jsou zřejmě komplikovanější a mohou představovat mix pragmatické střízlivosti či skepse, opatrnosti i nechuti k zaujetí vyhraněného postoje, případně odmítnutí politiky jako celku aj.).

Za závažný problém považují častěji otázku sudetských Němců pro celkový stav česko-německých vztahů lidé v důchodovém věku (62,6 %), s nízkými příjmy (do 15 tis. Kč (53,1 %), ti, kteří se velmi (82,8 %) nebo částečně zajímají o problematiku tzv. sudetských Němců (66,2 %), kteří tuto otázku považují za otevřenou (75,3 %) a s činností Sudetoněmeckého krajanského sdružení spojují jak obavy (69,7 %, tak i naděje (52,4 %). Jako závažný problém mají tendenci častěji vnímat sudetoněmeckou otázku také levicově orientovaní lidé (jasná levice 67,6 %, spíše nalevo 60,6 %).
Naopak za okrajový problém tuto otázku častěji vnímají podnikatelé (53,6 %), nezaměstnaní (56,5 %) a ti, které problematika sudetských Němců příliš nezajímá (63,1 %), považují ji za okrajový (100 %) či uzavřený problém (71,8 %).

Otázka aktuálního vnímání míry otevřenosti problému sudetských Němců je závažná zejména z toho hlediska, že odsun/vysídlení (v německém pojetí vyhnání) někdejších českých Němců tvoří jádro sporů provázejících přípravu obou základních dokumentů Smlouva o dobrém sousedství a přátelské spolupráci z roku 1992 a Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím vývoji z roku 1997) Pozn. 15 upravujících vztahy mezi ČR (dříve ČSFR) a Spolkovou republikou Německo. Proto je podstatné, co si myslí o problému obyvatelstvo pohraničí, jehož území se konflikt novodobé historie bezprostředně týkal.
Aktivity sudetských Němců představují otevřený problém pro více než dvě pětiny veřejnosti (44%). Přibližně třetina ji však za otevřenou nepovažuje. Poměrně početná část (čtvrtina) veřejnosti věc nedokáže posoudit a dala přednost odpověďi "nevím" (viz graf č. 28).
Rovněž zde lze konstatovat výrazný pokles ve srovnání s rokem 1996, kdy plných 90% obyvatel bylo přesvědčeno, že problém je otevřený. Spekulovat o příčinách poklesu intenzity je možno z mnoha hledisek, osobně se přikláním k názoru, že pozitivní roli hraje Deklarace (přes oboustranné výhrady k jejímu znění i výkladu), ale také pokračující proces sbližování (na institucionální i občanské úrovni )Pozn. 16 mezi obyvateli pohraničních oblastí ČR, Bavorska a Saska, který postupně posiluje potenciál důvěry ve vzájemných vztazích na lokální a regionální úrovni.


Uvedený vývoj ve svých důsledcích zatlačuje konfliktní působení sudetoněmecké otázky ve vzájemných vztazích do pozadí a zmírňuje působení reminiscenčních faktorů postojů vůči německému sousedovi (viz hodnocení vpředu).

Graf č. 28



Za otevřený problém považují častěji sudetoněmeckou otázku lidé v důchodovém věku (56,4 %) a ti, kteří se velmi (75,9 %) nebo částečně zajímají o problematiku sudetských Němců, kteří jí považují za závažný problém (75,9 %) a ti, kteří s činností Sudetoněmeckého krajanského sdružení spojují jak nad ěje (64,3 %), tak i obavy (65,8 %), dále lidé levicově orientovaní (jasná levice 67,6 %). Pravicově orientovaní lidé mají naopak častější sklon považovat tuto otázku za problém uzavřený (41,4 %). Stejného názoru jsou častěji také absolventi vysokých škol (43,9 %), podnikatelé (42,9 %), lidé ze středních obcí s 5 tis. až 20 tis. obyv. (42,3 %) a ti, kteří otázku sudetských Němců považují za okrajový problém (47,4 %) a také obyvatelé příhraničí s Bavorskem (37,0 %, příhraničí se Saskem 28,7 %).

Informování sdělovacích prostředků o sudetských Němcích veřejnost v příhraničí vnímá poněkud rozporuplně. Na jedné straně si dvě pětiny občanů myslí, že sdělovací prostředky straní Němcům a více než polovina, že informace jsou neúplné a že se věci příliš dramatizují, na straně druhé však nadpoloviční většina občanů sdílí názor, že tyto informace jsou pravdivé a dostatečné (viz graf č. 29). Poměrně vysoký podíl odpovědí nevím u všech podotázek naznačuje, že respondenti si nebyli jisti hodnocením, zřejmě v důsledku nedostatku informací, na jejichž základě by zaujali stanovisko. Patrně nadále platí situace, kterou v roce 1996 několik desítek respondentů (zejména s vysokoškolským vzděláním a solidní orientací v problematice česko-německých vztahů) popisovalo jako nedostatek ucelených informací poskytující možnost vhledu do podstaty problému, kterou musí řešit sledováním více médií (TV, deníky MfD, Lidové noviny, Právo, regionální tisk). Podobný postup ovšem nelze, až na výjimky, očekávat od řadového občana. Představu o změně hodnocení médií obyvateli pohraničních oblastí poskytne srovnání výsledků výzkumu v letech 1996 a 2003. Tab.č. Jak média informují o sudetoněmecké otázce

Hodnotící výrok	1996	2003
Informace jsou pravdivé	83	55
Informace jsou neúplné	87	55
Informace jsou dostatečné	70	54
Informace příliš dramatizují	82	57
Média straní Němcům	x	39,5

Poznámka: údaje představují součet podílu souhlasných odpovědí (zcela a částečně). X-otázka nebyla položena.
Aniž bychom výsledky přeceňovali je patrný určitý celkový trend poklesu důvěry ke způsobu, jakým informují sdělovací prostředky o sudetoněmecké otázce. Výrazně klesl počet těch, kteří si myslí že informace jsou pravdivé (z 83 na 55%), dále obdobně výrazně klesl počet zastánců názoru, že informace jsou dostatečné (70 na 54%). Poměrně značný podíl respondentů hodnotí sdělovací prostředky jako neobjektivní- téměř 40%.

Graf č. 29



S názorem, že sdělovací prostředky straní Němcům, častěji zcela souhlasí lidé s nejnižšími příjmy (do 10 tis. Kč 21,0 %) a ti, kteří se velmi zajímají o sudetoněmeckou otázku (31,0 %). To, že by sdělovací prostředky stranily Němcům, naopak častěji odmítají absolventi vysokých škol (43,9 %), s nejvyššími příjmy (40,6 %) a lidé hlásící se k jasné pravici (48,3 %).
Že jsou informace médií pravdivé, si poněkud častěji myslí lidé s vysokoškolským vzděláním (19,5 %), podnikatelé (19,6 %), lidé z obci s 5 tis. až 20 tis. obyv. (19,0 %) a ti, kteří považují sudetoněmeckou otázku za uzavřenou (22,7 %) případně s činností Sudetoněmeckého krajanského sdružení spojují naděje (19,0 %). O pravdivosti těchto informací častěji pochybují lidé v důchodovém věku (23,9 %), s nejnižšími příjmy (do 10 tis. Kč 23,9 %) a ti, kteří se velmi zajímají o sudetoněmeckou otázku (35,6 %), kteří tuto otázku považují za závažný (23,2 %) a otevřený problém (23,6 %) a ti, kteří s činností Sudetoněmeckého krajanského sdružení spojují jak naděje (31,0 %) tak i obavy (23,2 %), rovněž lidé hlásící se k jasné levici (40,5 %).
O neúplnosti mediálních informací jsou častěji přesvědčeni lidé v důchodovém věku (29,4 %), hlásící se k jasné levici (40,5 %) a ti, kteří se velmi zajímají o sudetoněmeckou otázku (32,2 %), a kteří jí považují za otevřený problém (29,3 %) a s činností Sudetoněmeckého krajanského sdružení spojují naděje (31,0 %). S tímto názorem naopak častěji vůbec nesouhlasí absolventi vysokých škol (34,1 %) a sudetoněmeckou otázku považují za uzavřenou (35,3 %).
O dostatečnosti mediálních informací jsou častěji přesvědčeni ti, kteří považují sudetoněmeckou otázku za uzavřenou (34,0 %) a s činností Sudetoněmeckého krajanského sdružení spojují naděje (28,6 %). O dostatečnosti mediálních informací častěji pochybují lidé v důchodovém věku (41,7 %), s nejnižšími příjmy (do 10 tis. Kč 35,5 %), levicově orientovaní (jasná levice 45,9 %) a rovněž ti, kteří se velmi zajímají o problematiku sudetských Němců (48,3 %), kterou považují za otevřenou (41,7 %) a za závažnou pro česko-německé vztahy (40,3 %) a také ti, kteří spojují s činností Sudetoněmeckého krajanského sdružení jak naděje (35,7 %), tak i obavy (37,7 %).
S názorem, že média informace o činnosti sudetských Němců zbytečně dramatizují, častěji zcela souhlasí absolventi vysokých škol (29,3 %) a ti, kteří se o sudetoněmeckou otázku velmi zajímají (32,2 %). Naopak s tímto názorem častěji vůbec nesouhlasí lidé v důchodovém věku (31,9 %), absolventi vysokých škol (31,7 %), lidé z měst s 20 tis. až 100 tis. obyv. 33,3 %) a ti, kteří s činností Sudetoněmeckého krajanského sdružení spojují obavy (30,0 %).

Činnost Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SL) vyvolává obavy dvou pětin veřejnosti v příhraničních okresech s Německem. Další dvě pětiny mají k činnosti tohoto sdružení indiferentní vztah - nevyvolává v nich ani obavy ani naděje které se SL spojuje pouze 5,3 % občanů. Přibližně každý sedmý občan se však nedokázal k otázce vyjádřit (viz graf č. 30).
Z výsledků neplyne, že by společnost v českém pohraničí ovládal masově sdílený pocit ohrožení ze strany SL, na které často poukazují Kluby českého pohraničí, nicméně nelze vyloučit, že oněch 40% neutrálního hodnocení by se v případě etnicky
vyhrocené konfliktní situace mohlo přiklonit k negativnímu hodnocení. Že se nejedná pouze o abstraktní možnost, o tom přesvědčila média v předvolební kampani v prvních měsících roku 2002, kdy byla vedena intenzivní kampaň za zrušení dekretů (denacifikačních zákonů) prezidenta E. Beneše. Pozn. 17

Graf č. 30



Obavy z činnosti Sudetoněmeckého krajanského sdružení mají častěji lidé v důchodovém věku (56,4 %), s nejnižšími příjmy (do 10 tis. Kč 52,0 %), lidé levicově orientovaní (jasná levice 75,7 %, spíše nalevo 54,7 %) a ti, kteří se velmi (65,5 %) a částečně zajímají o sudetoněmeckou otázku (53,9 %), považují jí za závažný (62,6 %) a otevřený problém (58,6 %). S nadějemi tuto činnost poněkud častěji spojují ti, kteří se také o sudetoněmeckou otázku velmi zajímají (14,9 %).

Veřejnost v příhraničí nejčastěji zastává názor, že cílem činnosti sudetoněmeckých organizací je navrácení zabaveného majetku v ČR. Tento názor zastávají téměř tři čtvrtiny tamních občanů. Dvě třetiny z nich si dále myslí, že cílem snažení sudetoněmeckých organizací je získání morálního zadostiučinění za odsun. Nadpoloviční většina zkoumané veřejnosti se kloní k názoru, že jejich cílem je návrat do někdejší vlasti a posílení politického vlivu vyhnaneckých organizací v SRN.
V souladu s předchozími názory si lidé také spíše nemyslí (42,0 %), že by činnost sudetoněmeckých organizací směřovala k uzavření minulých konfliktů a k usmíření a narovnání vzájemných vztahů, ani to, že je vede láska k někdejšímu domovu (47,1 %). Na druhou stranu však ani nepředpokládají, že by činnost sudetoněmeckých organizací měla vést k rozbití územní celistvosti České republiky (47,0 %) a k zhoršení mezinárodního postavení ČR (45,1 %). Viz graf č. 31.
Proklamovaným cílům Sudetoněmeckého krajanského sdružení (případně Svazu vyhnanců a dalších obdobných organizací) o potřebě smíření a narovnání důvěřuje necelých 37% tázaných, což koresponduje s přesvědčením, že sudetoněmeckým organizacím se jedná o majetkovou restituci (71%). Avšak velký podíl (27%) nerozhodnutých u otázky, zda se jedná o lásku k někdejšímu domovu (téměř 26% souhlasí), naznačují, že existuje určitá míra pochopení pro vazby sudetských Němců k někdejšímu domovu. Nicméně úsilí vysídleneckých organizací si obyvatelé pohraničí nijak neidealizují (posílení politického vlivu v SRN 57%).
Z celkového rozložení odpovědí na otázky po možných motivech vysídlenců ve vztahu k ČR lze vyrozumět, že se jedná o diferencované vnímání sudetoněmecké otázky i postojů vůči vysídlencům, z níž neplyne monolitní vidění "obrazu nepřítele", jak uvádějí pravidelně někteří komentátoři, jejichž argumentace směřuje k dokazování výjimečně xenofobních dispozic české společnosti (srovnej v této souvislosti míru etnické tolerance, případně indiferentního posuzování možné fyzické blízkosti sudetských Němců aj.).

Graf č. 31



Názor, že cílem sudetoněmeckých organizací je navrácení majetku, častěji zastávají lidé v důchodovém věku (76,7 %), levicově orientovaní lidé (jasná levice 89,2 %, spíše nalevo 80,3 %) ti, kteří se velmi zajímají o sudetoněmeckou problematiku (83,9 %), kterou považují za závažný (84,9 %) a otevřený problém (83,9 %) a mají obavy z činnosti Sudetoněmeckého krajanského sdružení (88,9 %). Stejné skupiny obyvatelstva také častěji sdílejí názor, že cílem těchto organizací je rozbití územní celistvosti ČR, zhoršení mezinárodního postavení ČR ve vztahu k EU a NATO, návrat do někdejší vlasti a posílení politického vlivu vyhnaneckých organizací v SRN. Tento posledně jmenovaný názor zastávají také poněkud častěji absolventi vysokých škol (70,7 %).
Že je cílem sudetoněmeckých organizací uzavření minulých konfliktů, že jsou vedeni láskou k někdejšímu domovu a že jim jde o morální zadostiučinění za odsun, si častěji myslí ti, kteří v činnosti sudetoněmeckých organizací spatřují naděje, dále lidé žijící v sousedství s Bavorskem a lidé s nejvyššími příjmy nad 30 tis. Kč.

Téměř polovina tázaných (47%) si myslí, že k vlastnímu narovnání v česko - německých vztazích došlo pouze částečně. Necelá čtvrtina souhlasí s variantou v zásadě ano (která rovněž formulačně obsahuje určitou rezervovanost). Z rozložení odpovědí je tedy zřejmá poměrně vysoká míra nejistoty o dosaženém stupni urovnání vzájemných česko-německých vztahů. Důvody této nejistoty představují převážnou měrou historickou dimenzi česko-německého sousedství.Z odpovědí na následující otázku je patrno, že sudetoněmecká otázka patří k ústředním konfliktním tématům vzájemných vztahů.

Graf č. 32



Mínění, že již v zásadě došlo k narovnání v česko-německých vztazích, poněkud častěji zastávají lidé s nadprůměrnými příjmy (nad 30 tis. Kč 33,3 %) a ti, kteří současně považují sudetoněmeckou otázku za uzavřenou (37,0 %). Mezi těmi, kdo si myslí opak jsou častěji lidé v důchodovém věku (30,1 %), s příjmy 10 tis. až 15 tis. Kč (29,1 %), levicově orientovaní (32,4 %), lidé žijící v sousedství se Saskem (20,0 %, při hranici s Bavorskem jen 7,2 %), ti, kteří se velmi zajímají o problematiku sudetských Němců (44,8 %), považují jí za otevřenou (26,7 %) a pro česko-německé vztahy závažnou (30,7 %), ale také lidé, kteří mají z činnosti Sudetoněmeckého krajanského sdružení obavy (30,0 %).

Hlavní důvody, proč dosud nedošlo k narovnání v česko - německých vztazích, jsou mezi těmi, kteří se k tomuto názoru přiklonili (n = 140) spatřovány na německé straně. Patří k nim především požadavky sudetoněmeckých organizací, arogance Německa, historická zátěž a pomalý průběh odškodnění obětí nacismu. K tomuto názoru se přiklonilo 80 % - 90 % těch, kteří toto narovnání postrádají.
Určitý podíl vlastní strany na problémech připouštějí tři čtvrtiny obyvatel, volbou názoru, že důvodem trvajících problémů je neochota obou stran ustoupit. Jen menší díl z těch, kteří narovnání v česko-německých vztazích postrádají, si myslí, že důvodem je český nacionalismus (42 %), německá menšina v ČR (37 %) a neochota české vlády (36,4 %). Viz graf č. 33.

Graf č. 33






Poznámky
Pozn. 15
Plné znění viz Česko-německé vztahy po pádu železné opony (Dokumentace k česko-německým vztahům 1989-1997). Sešity Rady pro mezinárodní vztahy č.1(1997).

Pozn. 16
Většina měst a obcí (na německé straně 60% a na české téměř 70%) navázala partnerské vztahy na opačné straně hranice. Například v průzkumu prováděném po obou stranách hranice ČR-SRN (květen-červen 2003) vyjádřily pozitivní očekávání v oblasti česko-německého partnerství čtyři pětiny oslovených představitelů institucí a organizací na německé straně a tři pětiny na české straně hranice. Nicméně němečtí respondenti jsou rezervovanější v hodnocení spolupráce v oblastech hospodářství a bezpečnosti, nejlépe je hodnocena spolupráce na úrovni měst a obcí (sport, kultura, školství, turistika). Viz Analýza a předpokládaný vývoj hraničních oblastí ČR-SRN. MZV ČR, Praha 2003.

Pozn. 17
Podrobně viz např. Hahnová, E. 2003. "Španělské vesnice a české větrné mlýny: požadavek "zrušení Benešových dekretů" v německých médiích," in Blaive, M.-Mink, G. Benešovy dekrety (budoucnost Evropy a vyrovnávání se s minulostí). Praha: CEFRES. 73-85. Na adresu některých německých deníků (FAZ, Die Welt aj.) autorka uvádí: "Požadavek na zrušení Benešových dekretů je obvykle doprovázen negativní stereotypizací obrazu české společnosti, a nikoli nestranným referováním různých-a tedy i českých-argumentů…K těmto obrazům patří i tvrzení o údajném dichotomickém rozpolcení české společnosti na většinu podléhající omylu a ojedinělé hlasy hrstky údajně osvícených českých intelektuálů na straně druhé. Dichotomické obrazy tohoto druhu, popularizované v pravicově konzervativním tisku, podporují navíc nepřímo paralelní obraz-byť s opačným znaménkem-těšící se popularitě i v české veřejnosti. s. 83

Předchozí strana     Hlavní strana      Další strana